101 VSPH 10/2011-37
76 ICm 557/2010 101 VSPH 10/2011-37 (KSLB 76 INS 1730/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Komerční banka, a.s., IČ 45317054, sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, doručovací adresa: odbor Oceňování a vymáhání aktiv, útvar Vymáhání pohledávek, sídlem Senovážné nám.28a, Praha 1, proti žalovanému: Ing.Jan Klášterský, sídlem Boženy Němcové 2971, Česká Lípa, insolvenční správce dlužníka Milana Vltavského a dlužnice Lucie Vltavské, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 76 ICm 557/2010-16 ze dne 21.října 2010, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 76 ICm 557/2010-16 ze dne 21.října 2010 se mění tak, že se určuje pravost pohledávky žalobce č.3 ve výši 195.472,86 Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp.zn. KSLB 76 INS 1730/2010.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení pravosti své popřené pohledávky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp.zn. KSLB 76 INS 1730/2010 je vedeno insolvenční řízení proti dlužníkům Milanu Vltavskému a Lucii Vltavské, kteří jsou manželi. Insolvenční řízení proti každému z nich bylo vedeno proti každému z dlužníků samostatně na základě jejich návrhů a v tomto stadiu žalobkyně podala do insolvenčního řízení vedeného na každého dlužníka samostatnou přihlášku pohledávky vyplývající z úvěrové 76 ICm 557/2010 (KSLB 76 INS 1730/2010) smlouvy, kterou uzavřela s oběma dlužníky dne 15.5.2008, a dluh z úvěru činí 195.472,86 Kč. Poté soud obě samostatná insolvenční řízení spojil ke společnému projednání a žalovaný při přezkumném jednání popřel jednu z obou pohledávek přihlášenou pod č.3, neboť dovodil, že tato v pořadí druhá přihláška je přihláškou duplicitní k přihlášce č.2, kde uplatnila žalobkyně pohledávku ze stejného právního titulu proti druhému ze spoludlužníků z úvěru. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z toho, že je mezi účastníky nesporným, že oba dlužníci podepsali smlouvu o úvěru, na základě které byl jim oběma žalobkyní poskytnut úvěr, jehož nedoplatek ke dni zahájení insolvenčního řízení činí částku uvedenou v přihláškách s tím, že oba dlužníci jsou solidárními spoludlužníky z úvěru.

Na základě této skutkové situace soud dovodil, že popření v pořadí druhé přihlášky žalovaným bylo po právu. Dovodil, že k duplicitně přihlášeným pohledávkám lze přihlédnout jen jednou, a nikoliv dvakrát, jak uvedl i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení KSUL 70 INS 2745/2010, 1 VSPH 464/2010 s tím, že i podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1101/2007 právní úprava předpokládá, že závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Pohledávka, která bude uspokojována ze společného jmění manželů ve společném insolvenčním řízení, nebude uspokojována dvakrát, takže popření jedné z pohledávek je důvodné. Pokud by byly uznány obě přihlášky, pak by došlo k opakovanému zjištění totožné pohledávky. Za této situace pohledávka žalobkyně nebude v insolvenčním řízení uspokojena v nižším rozsahu, neboť srážky stanovené zákonem jsou ve společném řízení, tak v samostatných řízeních v případě oddlužení shodné. Součet srážek a poměr uspokojování pohledávek bude stejný i v případě, kdy každé řízení ohledně dvou spoludlužníků bude probíhat samostatně. Pohledávka žalobkyně, byť podepsaná oběma spoludlužníky-manželi, je pouze jednou pohledávkou, která má být uspokojena ze společného jmění manželů a není důvod, aby tato pohledávka byla ve společném řízení uspokojována v jiném poměru, než pohledávka věřitele za oběma manželi z důvodu existence společného jmění, která vznikla na základě smlouvy podepsané jen jedním z manželů.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. V odvolání zejména uvedla, že závěr soudu prvního stupně je v rozporu s úpravou účastenství uvedenou výslovně v § 9 a § 14 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Úprava účastenství stojí na zásadě, že účastníkem je ten, koho zákon za účastníka označí. Právo domáhat se uspokojení pohledávky za kterýmkoliv ze solidárně závazných dlužníků žalobkyně dovozuje jak z práva hmotného, tak z práva insolvenčního. Žalobkyně má za to, že solidární odpovědnost obou dlužníků-manželů za splnění závazku tvořícího součást společného jmění manželů je založena přímo zákonem, a vyplývá z § 145 odst.3 obč.zák. Jde o pasivní solidaritu dlužníků ve smyslu § 511 obč.zák., a z toho vyplývá právo věřitele domáhat se soudně splnění závazku po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků. V soudním řízení nejde nikdy na straně solidárních dlužníků o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst.2 o.s.ř. Každý ze solidárně žalovaných dlužníků jedná v řízení sám za sebe a jeho procesní úkony nezavazují ostatní, a také rozhodnutí soudu nemusí vyznít proti oběma stejně. Přihláška pohledávky má charakter žaloby, takže nic nebránilo tomu, aby žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku proti oběma pasivně legitimovaným solidárně zavázaným dlužníkům bez ohledu na to, zda se jedná o jediné insolvenční řízení, jehož předmětem je řešení úpadku-oddlužením dvou dlužníků, nebo o dvě společně projednávané insolvenční řízení vedená pod jednou spisovou značkou. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, na které soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odkazuje, problematiku pasivní solidarity spoludlužníků neřeší, 76 ICm 557/2010 (KSLB 76 INS 1730/2010) v tomto rozhodnutí soud řešil pouze to, že při oddlužení SJM plněním splátkového kalendáře lze akceptovat, že k duplicitně přihlášeným pohledávkám lze přihlédnout jen jednou, a nikoliv dvakrát. V žádném případě z těchto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nevyplývá, že pohledávka, která je tvrzena za duplicitně přihlášenou, buď je uplatněna vůči odlišnému pasivně legitimovanému dlužníku, nemá být na základě duplicity zjištěna, resp. má být popřena. Pravost pohledávky lze popřít jen, jestliže pohledávka nevznikla, zanikla, nebo je promlčena. Žádný z těchto případů u sporné pohledávky nenastal.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

Podle správných zjištění soudu prvního stupně byli smluvními účastníky smlouvy o úvěru oba dlužníci, manželé Milan Vltavský a Lucie Vltavská, takže oba společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení jedné pohledávky z úvěru. Z toho vyplývá, že žalobkyně má pohledávku za oběma smluvními spoludlužníky, tuto pohledávku řádně přihlásila do insolvenčního řízení, které je v současné době vedeno společně na oba manžele. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že nebylo za této skutkové situace na místě jednu z přihlášek pohledávky z úvěru popírat jen proto, že přihlášku žalobkyně podala proti každému ze spoludlužníků.

Odvolací soud při svém právním závěru vycházel z toho, že žalobkyně má úvěrovou pohledávku jak za dlužnicí, tak i za dlužníkem, kteří oba byli společně a nerozdílně účastníky úvěrové smlouvy. To však v žádném případě neznamená, že žalobkyně má dvě samostatné pohledávky z jednoho úvěru, a že tudíž v rámci oddlužení splátkovým kalendářem v rámci společného insolvenčního řízení vedeného na spoludlužníky (manžele) bude tato jedna pohledávka uspokojena dvakrát, a bude ve splátkovém kalendáři uvedena rovněž dvakrát. I za této situace jde totiž stále jen o jednu pohledávku žalobkyně, která bude tak ve splátkovém kalendáři vždy zvažována jen jednou.

To, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného společně na oba manžele (smluvní dlužníky) jednu pohledávku z úvěru za oběma manželi samostatnými přihláškami, je třeba chápat jen jako faktické vyjádření toho, že žalobkyně žádá, aby pohledávka byla uspokojena ze společného jmění obou dlužníků, kteří jsou manželi, a které při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře nezaniká.

To vyplývá z § 205 a odst.3 a 4 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že majetkem, z něhož budou věřitelé uspokojováni, je majetek ve společném jmění dlužníka jeho manželky. To, že při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře SJM nezaniká, vyplývá, byť nepřímo, z § 268 odst.1 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že SJM zaniká, jen prohlásí-li soud konkurs jako způsob řešení úpadku dlužníka.

Jinak řečeno, z toho, co bylo uvedeno shora, je zřejmé, že věřitel se může splnění závazku náležejícího do SJM (§ 143 odst.1 písm.b/ obč.zák.) domáhat v insolvenčním řízení vedeném proti oběma manželům, na něž byl prohlášen úpadek a bylo rozhodnuto o jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, postižení společného jmění manželů, byť to vyjádří tím, že podá dvě samostatné přihlášky téže pohledávky proti každému z nich, či že podá jen jednu přihlášku pohledávky proti jednomu, či proti oběma, ale vždy to znamená, že má pohledávku jen jednu, a ta bude uspokojována nejen z odděleného majetku každého 76 ICm 557/2010 (KSLB 76 INS 1730/2010) smluvního dlužníka, ale bude též uspokojována ze společného majetku obou manželů v úpadku.

Jelikož je namístě vyjasnit, zda v rámci oddlužení obou manželů Vltavských plněním splátkového kalendáře, je namístě pohledávku přihlášenou za každým z manželů zvlášť uspokojit dvakrát, či pouze jednou, bylo nutno o této mezi žalobkyní a insolvenčním správcem sporné otázce rozhodnout v rámci incidenčního řízení, a to tak, že se žalobě na určení pravosti pohledávky i proti druhému z manželů vyhoví, neboť pohledávka bude v daném případě uspokojována ze společného jmění obou manželů, leč při sestavování splátkového kalendáře v něm bude uvedena pouze jednou.

Odvolací soud tedy, z obecného hlediska na danou problematiku nahlíženo, shledává v zásadě oprávněným požadavek věřitele na určení pravosti jeho pohledávky vůči každému z manželů, a to již z důvodu právní jistoty pro případ, že stávající poměry doznají změny a bude vedeno samostatné řízení vůči tomu z manželů, jehož závazek (resp. vůči němu věřitelem přihlášení pohledávka) byl, ať již z jakéhokoliv důvodu, kvalifikovaně zpochybněn. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční zákon předpokládá standardní trvání insolvenčního řízení po dobu pěti let, přičemž během této doby mohou nastat různé situace, jež jeho průběh mohou významně ovlivnit, když nelze například vyloučit, že dlužníci-manželé nebudou v režimu oddlužení své povinnosti řádně plnit a dojde k prohlášení konkursu. Pokud by pak byl konkurs veden na majetek každého z manželů samostatně, mohly by vznikat pochybnosti stran zapravení té pohledávky vůči jednomu z manželů, ohledně níž nebylo vzhledem k výsledku přezkumného jednání dosud postaveno najisto, zda jde o pohledávku pravou.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst.1 písm.a) o.s.ř.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst.1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.

V Praze dne 31.března 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová